HISTORIE

Vyprodané koncerty a rozebrané statisícové náklady hudebních nosičů u nás i v zahraničí, široký okruh posluchačů několika generací – to jsou nejpřesvědčivější důkazy obliby této kapely.

Muzikanti jsou vynikajícími interprety – absolventy brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění s praxí v symfonických, divadelních nebo tanečních a jazzových orchestrech. Přitažlivý je i repertoár vycházející z moravského folkloru – stylizace lidové písně, která je věčně živá a temperamentní. Osobitý zvuk, styl, výraz a temperament, se kterým tato kapela hraje, je vlastní spíše jazzovým kapelám a proto někteří odborníci nazývají Moravanku přezdívkou – Swing po slovácku…

Nad touto kapelou dominují krásné přirozené hlasy našich zpěváků.

A co ještě tedy nevíte?

Kapelník Jan Slabák se dožívá letos (v roce 2011) sedmdesátin. Legendární, virtuosní dechová kapela, s níž je jeho jméno nerozlučně spojeno, natočila své první rozhlasové snímky v prosinci roku 1971 a 7. února 1972 je Československý rozhlas odvysílal, má tedy již čtyřicet let úspěšné činnosti, zbývá jen doplnit název kapely „MORAVANKA Jana SLABÁKA“. Dnes pohledem do historie můžeme konstatovat, že hned od prvních rozhlasových snímků a převratného televizního pořadu „Vy neznáte Moravanku?“ slovy odborníků, zahájila tato doslova progresivní dechová kapela renesanci dechové lidové muziky nejen v Československu, ale i v zahraničí. Od samého počátku nezaměnitelný sound kapely a nový styl byl poznamenán virtuosní kvalitou osobitého zvuku, který ji vtiskl kapelník, zakladatel, skladatel, aranžér a hlavně vynikající trumpetista Jan Slabák.

Jan Slabák, rodák z Kelčan u Kyjova, byl všestranný trumpetista a již od 19 let člen Státní filharmonie Brno, měl logický vztah k dechové hudbě. Spolupracoval s dechovou Strouhalovou sedmičkou, ale také s tanečním a jazzovým orchestrem Mirko Foreta, Erika Knirsche, Jožky Karena a legendárním orchestrem Gustava Broma. Brilantní zvuk jeho trumpety také využíval symfonický orchestr bratislavského rozhlasu. Mladý „trupeťák“ cítil hlubokou odpovědnost k talentu, který mu byl svěřen a nastoupil na studia na Janáčkovu akademií múzických umění v Brně, která úspěšně dokončil. Vypracoval se na koncertního sólistu velkého formátu, o nějž projevil eminentní zájem slavný světový dirigent Herbert von Karajan. Souběh různých okolností, kterými se tehdejší doba vyznačovala, ale i láska k lidové písni, která ho provázela od dětství, nakonec rozhodly. Místo do koncertního sálu Berlínských filharmoniků přichází do brněnského rozhlasu s projektem studiového dechového souboru „symfoniků“, kteří ovládají dokonale všechny hudební žánry a občas si rádi odskočí k jiskřivé slovácké muzice. Šest zakládajících členů vznikající dechovky „Moravanka“, jsou také rodáci z okolí Kyjova a jejich prvním učitelem hudby byl Josef Frýbort, zakladatel a průkopník dětských dechových orchestrů. Původním záměrem Jana Slabáka bylo založit žánrově všestranný dechový soubor. Přinejmenším nepředpokládal co se stane po nahrání prvních skladeb.

Jednoznačně a stoprocentně u posluchačů zvítězila „Stylizace lidové písně“. Po odvysílání první série slováckých Janem Slabákem aranžovaných písní brněnským rozhlasem se na adresu zatím jen studiové kapely, sesypala řada žádostí o veřejná koncertní vystoupení. Žádosti byly také adresovány na brněnskou koncertní agenturu, kde zaměstnanci ani netušili, o jakou kapelu se vlastně jedná. Po odvysílání televizního pořadu „Vy neznáte Moravanku“ se Jan Slabák soustředil na nahrávání první velké gramofonové desky, která přišla na trh v roce 1974 s lakonickým názvem „Moravanka“ a za jejím nákladem se jen zaprášilo, což způsobilo, že vydavatelství vyžadovalo po kapelníkovi, aby každým rokem připravil další album.

Popularita kapely naprosto neočekávaně prudce stoupala a tlak agentur se žádostmi o koncertní vystoupení byl v takovém počtu, že se to střetávalo s hlavním povoláním symfonických hráčů. Vzniklý problém bylo nutno řešit. Původní „koníček“ dvanácti členů seskupení „Moravanka“ se pro ně nakonec stal profesí a jejich angažmá ve filharmonii a operním orchestru Státního divadla v Brně vystřídal „život kočovný“. Smoking pánové vyměnili za pohodlný stylizovaný kroj. V roce 1978 se „Moravanka“ stabilizovala jako profesionální samostatné těleso, které se definitivně zapsalo nesmazatelným způsobem do historie moravské i české dechové muziky. V témže roce 1978 Jan Slabák předal exkluzivní zastoupení souboru pražské agentuře Pragokoncert.

Kapelu čekal život až příliš kočovný, za čtyřicet let existence nesčetněkrát projeli se svou muzikou celou republiku, Evropu, vypravili se i na Maltu a v USA a Kanadě si vysloužili přídomek „Královna české dechovky“ (The Queen of Brass Band“). Mezi řadu význačných uznání patří i symbolické klíče k mnoha městům za oceánem. Prostě Moravanka ve světě zabodovala. Příznivci dobré dechové muziky to hodnotí tak, že jejich písničky, ale i orchestrální skladby jdou přímo od srdce.

Za dobu své existence odehrála Moravanka 7 500 koncertních vystoupení, natáčela pro mnoho hudebních vydavatelství doma i v zahraničí (Panton, Supraphon, Edit, Opus, Českou muziku, Teldec, Ewton, Elektrola, Apon USA, Ray Records USA a řadu dalších). Na trh se dostalo do dnešního dne přes sedmdesát zvukových nosičů. Pokusit se spočítat rozhlasové a televizní pořady, ve kterých kapela vystupovala, je téměř nemožné. O Moravanku projevili zájem i čeští filmaři. Byl natočen úspěšný celovečerní film „Únos Moravanky“ ve kterém účinkovala řada slavných hereckých osobností. Jan Slabák své zkušenosti a zážitky s kapelou svěřil knize s názvem „Můj osud je Moravanka“.

Práci kapely oceňovali nejen vděční diváci nákupem jejich alb (do dnešního dne je jich mezi posluchači na 5 milionů), ale i odborníci. Před svým druhým velkým koncertním turné po USA převzal Jan Slabák první Zlatou desku za milion prodaných nosičů. Po prvním odvysílaném televizním pořadu v roce 1974 dostala Moravanka Cenu televize, v roce 1975 dostává kapela Zlatý štít Pantonu „Za objevnou interpretaci lidové písně“ a za rok 1980 byla předána Cena ministerstva kultury. Následovalo dalších 5 Zlatých desek, v roce 1995 Platinová deska, v roce 1996 Diamantová deska za 3 miliony prodaných hudebních nosičů. „Moravanka“ se stala absolutním vítězem řady různých televizních, rozhlasových a koncertních soutěží, knihovny Jana Slabáka jsou zaplněny alby s tvorbou kapely a desítkami medailí a diplomů.

V roce 2006 byl Jan Slabák uveden Mistrem Karlem Gottem do „Křesla tradice a slávy“, za mimořádný a tvůrčí přístup k dechové hudbě.

Pochopitelně v kapele za dobu trvání hostovala, nebo vyrostla řada vynikajících hudebníků a pěveckých interpretů. V současnosti na koncertních pódiích s Moravankou zpívají Daniela Magálová, Břetislav Osička a Ivana Slabáková, která je i moderátorskou duší kapely.